eee9d3fd6142322da3fad422b4568433_resize=640,360_

Dočasná pracovní neschopnost, skončení pracovního poměru a náhrada mzdy

Únor 11, 2019 10:39 am

Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (dále jen „DPN“) náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „ZP“) a ve výši podle § 192 odst. 2 ZP. Výše zmíněné pravidlo nečiní v každodenní praxi žádné problémy. Nicméně problém může nastat v případě, kdy v době trvání DPN zaměstnance dojde také ke skončení jeho pracovního poměru.

Jak tedy mohou vypadat možné situace skončení pracovního poměru:

  1. V případě, že je pracovní poměr uzavřen na dobu určitou, pak pracovní poměr skončí bez ohledu na DPN.
  2. V případě, že dojde ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době, pracovní poměr rovněž skončí bez ohledu na DPN (dočasná pracovní neschopnost však zkušební dobu prodlužuje, viz § 35 odst. 4 ZP).
  3. V případě, že dojde k okamžitému zrušení pracovního poměru, rovněž platí, že pracovní poměr končí bez ohledu na DPN.
  4. V případě uzavření dohody pracovní poměr skončí také zcela bez ohledu na DPN.
  5. V případě, že dojde k podání výpovědi ze strany samotného zaměstnance, pracovní poměr končí bez ohledu na DPN.
  6. V případě, že dal výpověď zaměstnavatel, uplatní se pravidlo obsažené § 53 odst. 2 ZP, tedy pracovní poměr skončí pouze v případě, že DPN nezasáhne do konce výpovědní doby.

V případech uvedených výše A. až E., bez výjimky platí, že náhrada mzdy za dobu trvání DPN náleží zaměstnanci pouze za pracovní dny, tedy pouze za dny, kdy pracovní poměr ještě trval. V případě uvedeném výše F., platí totéž, co pod písmeny A. až E., s tím rozdílem, že je nutné zkoumat, jestli pracovní poměr zaměstnance skončil nebo se výpovědní doba vlivem DPN prodlužuje.

Praxe tak mnohdy přináší velmi komplikované a různorodé situace, které není vždy úplně jednoduché vyřešit v souladu se zákonem. Za porušení povinností na úseku náhrad však lze zaměstnavateli, který je právnickou osobou, uložit pokutu až do výše 200.000,- Kč (§ 27 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů). Zaměstnavatelé pak jdou mnohdy cestou „menšího zla“, kdy zaměstnanci raději proplatí i to, na co nemá ze zákona nárok, aby se vyhnuli případné konfrontaci s inspekcí práce a související pokutě.

V pracovněprávních otázkách se na nás můžete kdykoliv obrátit, rádi vám poradíme.